Pevnostní muzeum Vranov

Otevírací doba:

 

Květen, červen - sobota a neděle

od 10 do 17 hodin

 

 

Červenec a srpen – denně mimo

pondělí

od 10 do 18 hodin

 

 

Vstupné:

 

Dospělí - 50 Kč

Děti od 6 do 12 let - 30 Kč

 

 

Najdete nás i na FACEBOOKU

 

 

OpeVnĚnÍ na Vranovsku

V polovině 30. let se začíná reálně projevovat nebezpečí německé agrese proti ČSR a přípravy obrany jsou již v plném proudu. Páteří naší obrany měly být tisíce železobetonových objektů, rozesetých podél ohrožené hranice našeho státu.Také na jižní Moravě se začínají během roku 1936 objevovat první objekty. Jedná se o jednoduchá železobetonová kulometná hnízda někdy označovaná jako objekty staršího typu, které měly projektovány jednu až tři střílny.Tyto pevnůstky jsou snadno zasažitelné nepřátelským dělostřelectvem, protože míří všemi střílnami ve směru k nepříteli. Osádka se sestávala z 2 - 6 mužů (podle počtu střílen) a pevnůstky byly odolné pouze proti dělostřeleckým granátům do ráže 75 mm. Na jižní Moravě mezi Slavonicemi a Břeclavi bylo postaveno zhruba 150 těchto objektů.   

  
ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací) se snažilo tyto nevýhody odstranit a navrhlo proto na začátku ledna 1937 nový objekt opevnění – lehký objekt nového typu (dle dobové terminologie nazývaný „řopík"). Postupně bylo vyprojektováno 5 základních typů (A, B, C, D a E), které se dále liší např. úhlem rozevření střílen, osazením v terénu, tloušťky stěn, apod. Projektanti mohli volit při navrhování linií celkem asi z 115 typů objektů. Objekty typu A a D využívají systému bočních paleb (každá pevnůstka kryje svými střílnami sousední), typy B, C a E jsou naopak navrženy pro čelní příp. kosé palby (tyto bunkry byly více zranitelné a byly umísťovány v týlu. Objekty typu A a B jsou dvoustřílnové, ostatní (C, D a E) jsou řešeny jako jednostřílnové. Osádka se skládala ze 3 - 7 mužů dle typu objektu. Opevněná čára se sestávala většinou ze dvou sledů objektů, přičemž hlavní tíha obrany ležela na prvním sledu. Druhý sled naopak pouze doplňuje svými palbami prvosledové objekty a chrání především jejich týlové stěny s vchody. Směrem k nepříteli je objekt opatřen záhozem s kamennou rovnaninou, která má za úkol rozptýlit energii vybuchlého granátu při případném zásahu. Interiér řopíku obsahuje speciální pevnostní vybavení - lafetaci pro uchycení lehkého či těžkého kulometu, zrcátkový periskop pro pozorování, ruční ventilátor pro výměnu vzduchu, granátový skluz, apod.


Na jižní Moravě bylo vybudováno do října přibližně 880 řopíků. Výstavba se rozběhla již na jaře 1937, kdy bylo zadáno k výstavbě 660 objektů. Opevnění probíhalo zhruba takto: linie opevnění začínala na zemské hranici nedaleko slavonických rybníků a pokračovala dále ve směru: Slavonice - Písečné - Podhradí nad Dyjí - Vranovská přehrada - Znojmo - Strachotice - Hevlín - Novosedly - Mikulov - Hlohovec - Břeclav - soutok Moravy a Dyje. Zdejší terén není všude snadno prostupný, obrana se mohla opřít o soustavy rybníků a lesní masivy u Slavonic, tok řeky Dyje a potoka Daníže, Vranovskou přehradu, rybníky u Hlohovce a lužní lesy u Břeclavi.
Po anšlusu Rakouska bylo obranné postavení zesíleno 117 řopíky postavených v rámci tří dodatečně zadaných úseků a současně se započalo s výstavbou druhého obranného postavení na čáře: Mikulov - Perná - Pohořelice - Olbramovice - Moravský Krumlov - Moravské Budějovice - Želetava - Telč - Strmilov. Do ukončení prací se podařilo kompletně vybudovat celý úsek Pohořelice (71 objektů), výstavba se rozběhla i v úseku Moravský Krumlov a Telč, kde stavební firmy stačily vybudovat 20 resp. 14 řopíků. Během nacistické okupace byly zničeny všechny objekty u Telče a několik bunkrů na jižním křídle úseku Pohořelice, protože se nalézaly na území Protektorátu. Po válce byla většina objektů na jižní Moravě reaktivována a počítalo se s jejich použitím při případném boji s „imperialistickými" státy.


Jedním z nejdůležitějších úkolů opevnění na jižní Moravě byla obrana vodní nádrže Vranov postavené na řece Dyji v polovině 30. let. Přehrada totiž ovlivňovala výši hladiny vody v řece Dyji, o kterou byla opřena obrana mezi Znojmem a Novosedly. Zvednutá hladina v řece Dyji a v potoku Daníži zhoršovala možnosti útočníka v daném prostoru. Stavební úsek 5 Vranov byl zadán 14.4.1937 firmě Ing. Smítal, Kroměříž a zahrnoval 88 objektů vz. 37. Ačkoliv je zde terén velice členitý a proto náročný na výstavbu, firma se svého obtížného úkolu zhostila na výbornou, o čemž dodnes svědčí kvalita vybetonovaných řopíků. Betonová směs je poměrně kvalitně zpracována, ve stěnách nejsou patrné větší dutiny, jak je tomu např. u bunkrů na východním Slovensku u Košic. Nelehkou funkci vojenského stavebního dozoru (VSD) vykonával ppor. děl. Roman Vodička.
Úsek 5 Vranov začínal v údolí Dyje v návaznosti na objekty sousedního úseku 3 Jemnice asi 1 km severně od Podhradí n. Dyjí (dříve Frejštejn). Odtud pokračuje řídká linie objektů po levém břehu Dyje ve směru Farářka - Chmelnice - soutok Želetavky a Dyje - Kopaninky - poloostrov Babka a Chvalatická zátoka.

Obranu strategicky důležité hráze zajišťuje předsunutá linie opevnění, která začíná pod zámkem Vranov, odtud pokračuje k zemědělskému statku, zde se stáčí a vede kolem Hraběnky, přetíná Junácké údolí a komunikaci Vranov - Lančov, přičemž končí nad přehradou poblíž kapličky se současnou autobusovou zastávkou. V roce 1938 byly do této linie dodatečně včleněny dva objekty z úseku 9 Jemnice II.
Další objekty vranovského úseku nalezneme až v údolí Dyje u Zadních Hamrů, kolem hraničního přechodu Hardegg, poblíž zřícenin Novohrádeckého mlýnu, při ústí Žlebského potoka, u Liščí skály a u Devíti Mlýnů pod vinicí Šobes, kde již navazuje opevnění postavené v rámci úseků 7 Znojmo. Podobně jako v předchozím případě byla i u Hardeggu zesílena obrana celnice dodatečně vloženým řopíkem typu E, který můžeme vidět těsně u silnice nad celnicí.
Aby se zamezilo průniku menších jednotek přes velice řídké opevnění v kaňonu Dyje, bylo postaveno 2 - 3 km v týlu druhosledové postavení. Proto můžeme nalézt řopíky i v okolí obcí Čížov, Lukov, Podmolí a Mašovice.

Vranovský úsek je bezesporu nejzajímavějším úsekem z celé republiky. Vyskytuje se zde celá řada zvláštností mezi které patří především zeslabené objekty, řopíky typu C - 180 apod. Objekt typu C - 180 byl vybetonován v pěti exemplářích pouze v úseku 5 Vranov. Jeho význam není dosud znám - odborníci se přou, zda měl být používán pro bojové či pozorovací účely. Vstup do objektu je řešen převážně v týlové stěně, nalezeny byly však i C - 180 s bočním vstupem. Na tomto typu objektu je hodně výrazná střílna probíhající po celém obvodě půlkruhu čelní stěny. Vzhledem k velikosti otvoru se zdá, že osádka mohla být snadno ohrožena střelbou i z ručních zbraní.

Další specialitou vranovského úseku je dvoupatrový zeslabený řopík typu A-160 pod zámkem Vranov. Jeho umístění v prudké stráni si vynutilo zvláštní stavební řešení, kdy je vstup umístěn pod střílnou levé kasematy. Přístup do horního bojového patra je umožněn stupačkami zabetonovanými v stěně průlezu. Objekt postrádá vchodovou střílnu, nasávání čerstvého vzduchu je vyvedeno na stropnici, objekt postrádá granátový skluz.
Narozdíl od ostatních úseků LO na jižní Moravě, obranu zajišťují ze 40% objekty typu C, což jsou vlastně jednoduchá málo odolná kulometná hnízda se železobetonovou střechou. Jejich použití je umožněno náročným terénem a nemožností použití těžkých zbraní. Céčka jsou umísťována poblíže možných prostupů do vnitrozemí - údolíčka, potůčky ústící do Dyje, opuštěné meadry apod. Za zmínku stojí i rarita mezi objekty typu C - céčko nedaleko vodárny při cestě do Lančova je opatřeno jako jediné lapačem splodin a vyústěním ventilace. Po válce v něm byla instalována i lafetace. Stejně jako na celé jižní Moravě bylo i na Vranovsku používáno částečné zesílení nebo zeslabení některých stěn objektu. Toto jinak nezvyklé řešení vymyslel gen. Hasal, velitel opevňovacích prací v oblasti III. sboru. Jediným kompletně zesíleným objektem je řopík typu A - 120 stojící u plotu vinice Šobes.
V úseku 5 byly i částečně dokončeny obvodové i intervalové překážky, jak to dokazují zbytky betonů a na některých místech i samotné ocelové kolíky zvané "prasečí ocásky". Tyto překážky byly nalezeny hlavně v okolí objektů staršího typu, dále v Junáckém údolí a v blízkosti Novohrádeckého mlýna. Zbytky betonového kotvení překážek se ve větším , či menším množství vyskytly u většiny objektů.    

 
V říjnu 1938 provedli němečtí dělostřelci pokusné kanóny ráže 105 mm ostřelování dvou objektů v kaňonu Dyje poblíž již zmiňovaného Novohrádeckého mlýna. U zeslabeného řopíku A -160 se podařilo dosáhnout průrazu v levé boční stěně, druhý ostřelovaný objekt - typu C je pouze lehce poškozen.
Oblast Vranovska byla v 50. letech zahrnuta do pásma reaktivace, objekty byly nově maskovány, uzavírány a některé obdržely i základní pevnostní výbavu (lafetace, ventilační soupravy, periskopy a dveře). V tomto stavu vydržely až do začátku 90. let, kdy vojáci většinu výbavy stáhly do skladů a řopíky ponechaly svému osudu. Při rozšiřování střelnice v Mašovicích byl odstraněn někdy v 70. letech jeden objekt z druhého sledu. Některé objekty jsou nyní benadějně utopeny v zástavbě chatek či pomalu zarůstají v zapomnění v lesích NP Podyjí. Svými prázdnými střílnami stále míří do prostorů, kudy měl přijít nepřítel. Jako malé memento ale vzniklo nedaleko vranovského zámku muzeum čs. opevnění, které alespoň trochu připomíná zašlou slávu našeho opevnění.

 

© Pevnostní muzeum Vranov